Máte rádi sledování noční oblohy? Právě v těchto dnech je nejlepší možnost pozorovat krásnou, ale vzácnou barevnou podívanou .. tzv. Noční svítící oblaka
Noční svítící oblaka (NLC) představují zvláštní typ oblačnosti. Vyskytují se v mezosféře ve výšce 80–85 kilometrů, jsou velmi tenká a nejspíše je tvoří drobné ledové částice. Poprvé byly pozorovány v roce 1885, tehdy se také rozběhl program jejich sledování a podařilo se je také poprvé vyfotografovat.
NLC lze pozorovat mezi severozápadním a severovýchodním obzorem v zeměpisných šířkách od 50 do 70° severně od rovníku v období kolem letního slunovratu, tedy právě nyní na přelomu června a července. Na denní obloze tento typ oblaků pozorovat nejde. Spatřit je můžeme pouze, když je ozáří sluneční svit zpoza horizontu po západu slunce nebo před rozbřeskem, zatímco spodní vrstvy atmosféry jsou již v zemském stínu. Nejlépe jsou pozorovatelné 1-2 hodiny po západu nebo před východem slunce.
Vzhledem k poloze na jižním okraji pásu, kde se dá úkaz pozorovat, jsou NLC v Česku poměrně vzácná a hlášeno je většinou jen cca 10 pozorování v roce. Pokud se ale sejdou všechny předpoklady a bezoblačná průzračná obloha, lze noční svítící oblaka pozorovat těsně nad obzorem, obvykle ne výše než 15 - 20°. Mohou se však táhnout přes širokou část horizontu. Mají vzhled stříbřitých závojů často s modravým nádechem, občas v nich bývají pozorovatelné jemné struktury připomínající běžné cirrostraty.
NLC lze pozorovat mezi severozápadním a severovýchodním obzorem v zeměpisných šířkách od 50 do 70° severně od rovníku v období kolem letního slunovratu, tedy právě nyní na přelomu června a července. Na denní obloze tento typ oblaků pozorovat nejde. Spatřit je můžeme pouze, když je ozáří sluneční svit zpoza horizontu po západu slunce nebo před rozbřeskem, zatímco spodní vrstvy atmosféry jsou již v zemském stínu. Nejlépe jsou pozorovatelné 1-2 hodiny po západu nebo před východem slunce.
Vzhledem k poloze na jižním okraji pásu, kde se dá úkaz pozorovat, jsou NLC v Česku poměrně vzácná a hlášeno je většinou jen cca 10 pozorování v roce. Pokud se ale sejdou všechny předpoklady a bezoblačná průzračná obloha, lze noční svítící oblaka pozorovat těsně nad obzorem, obvykle ne výše než 15 - 20°. Mohou se však táhnout přes širokou část horizontu. Mají vzhled stříbřitých závojů často s modravým nádechem, občas v nich bývají pozorovatelné jemné struktury připomínající běžné cirrostraty.
Podle tvaru se noční svítící oblaky dělí na 4 základní skupiny:
Typ I - závoje (bez struktury)
Typ II - pruhy (táhnoucí se pásy)
Typ III - vlny (připomínají čeřiny) - nejčastější forma
Typ IV - víry (háčky a oblouky)
Typ II - pruhy (táhnoucí se pásy)
Typ III - vlny (připomínají čeřiny) - nejčastější forma
Typ IV - víry (háčky a oblouky)
K pozorování rovněž doporučuji použít dalekohled, díky kterému můžete vidět jemnější struktury, než které jsou viditelné pouhým okem.
